řkouce
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [r̝̊kɔʊ̯t͡sɛ]
dělení[editovat]
- řkou-ce
sloveso[editovat]
význam[editovat]
- přechodník přítomný množného čísla slovesa říct/říci/řeknout
- S největší však oddaností vzhlíželi všichni k Libuši, ač věkem nejmladší. Bylať tak spanilá, těla cudného, chování vlídného, při tom vážná, v řeči jistá a rozšafná, že i drsní, bojovní muži tlumili hlas a mírnili slova, když všecka líbezná kráčela kol, že i starci věkem zkušení a znavení ji velebili, řkouce: „Nad mateř je sličnější, nad otce moudřejší.“[1]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ Alois Jirásek: Staré pověsti české/O Krokovi a jeho dcerách