čučet

čeština

výslovnost

• IPA: [t͡ʃʊt͡ʃɛt]

dělení

• ču-čet

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

varianty

• (zastarale) čučeti

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	čučím	čučíš	čučí	čučíme	čučíte	čučí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	čuč	čučme	čučte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	čučel	čučela	čučelo	čučeli	čučely	čučela

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	čuče	čučíc	čučíce

význam

1. (v obecném jazyce, expresivně) (čučet na + akuzativ) dívat se (zpravidla upřeně, vyjeveně, zvědavě nebo hloupě)
2. (v obecném jazyce, expresivně) nečinně zůstávat na místě

překlady

1. dívat se

   • angličtina: gaze, peer, stare
   • francouzština: zieuter
2. —

synonyma

1. civět, čumět, čubrnět, (neutrálně) dívat se, hledět, koukat
2. zevlovat, okounět, dřepět

poznámky

• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2014-01-20]. Heslo čučet.